Pokud se vám tento seznam líbí, budu rád, když ho budete sdílet s ostatními. Předem děkuji.

Seznam volných domén k zaregistrování:

googleobrazky.cz
pomazankyrecepty.cz
rajskaomackarecept.cz
holandskyrizek.cz
hrachovakase.cz
receptyrezy.cz
kachnarecepty.cz
barbiepanenka.cz
fotbalovehry.cz
hackovaneozdoby.cz
hackovanenavody.cz
kopackynike.cz kuchynskeosvetleni.cz
polevanapernicky.cz
polevkyrecepty.cz
receptyspagety.cz
receptytestoviny.cz
receptsteak.cz
detskahelma.cz
botysnowboard.cz
tvarohovababovka.cz
oviobchod.cz
detskydort.cz
kosssluchatka.cz
vedlejsivety.cz
detskezupany.cz
narodnidivadlobrno.cz
dekoracnizavesy.cz
rakovinaslinivky.cz
receptvdolky.cz
beskydylyzovani.cz
pletenavesta.cz
lyzovanijeseniky.cz
basnickyzlasky.cz
domacisekana.cz
damskedziny.cz
hovezisvickova.cz
receptsushi.cz
sedlcanystadion.cz
prodejnipult.cz
receptyzakusky.cz
dreveneregaly.cz
jansaudek.cz
brneniprstu.cz
karelpolacek.cz
monikatalasova.cz
kulateubrusy.cz
jaklibat.cz
hledejrozdily.cz
najdirozdily.cz
podprsenkytriola.cz
vodnizelva.cz
panskeretizky.cz
basnickyprozamilovane.cz

Otázka na závěr: Měli byste zájem o tipy na volné pěkné domény i v budoucnosti?

Autor obrázku: NevilleAwards.com

Musím říct, že je to kouzelné. Přesně vystihuje problém, proč bychom měli změnit to, jakým směrem se politicky ubírá většina států světa. Opravdu si někdo myslí, že tohle bude fungovat? Přečtěte si zajímavý experiment ze školního prostředí. Sami si ho můžete vztáhnout na naší situaci či na situaci Spojených států a dalších zemí.

Tento text jsem si poprvé přečetl na Facebooku kamarádky, ale jak jsem záhy objevil, již delší dobu koluje internetem. Nepřišel jsem na to, kdo je autorem, ale to teď asi není důležité.

Obamův socialismus

An economics professor at a local college made a statement that he had never failed a single student before, but had recently failed an entire class. That class had insisted that Obama’s socialism worked and that no one would be poor and no one would be rich, a great equalizer.

The professor then said, “OK, we will have an experiment in this class on Obama’s plan”. All grades will be averaged and everyone will receive the same grade so no one will fail and no one will receive an A…. (substituting grades for dollars – something closer to home and more readily understood by all).

After the first test, the grades were averaged and everyone got a B. The students who studied hard were upset and the students who studied little were happy. As the second test rolled around, the students who studied little had studied even less and the ones who studied hard decided they wanted a free ride too so they studied little..

The second test average was a D! No one was happy. When the 3rd test rolled around, the average was an F. As the tests proceeded, the scores never increased as bickering, blame and name-calling all resulted in hard feelings and no one would study for the benefit of anyone else. To their great surprise, ALL FAILED and the professor told them that socialism would also ultimately fail because when the reward is great, the effort to succeed is great, but when government takes all the reward away, no one will try or want to succeed. It could not be any simpler than that.

Remember, there IS a test coming up. The 2012 elections.

These are possibly the 5 best sentences you’ll ever read and all applicable to this experiment:

1. You cannot legislate the poor into prosperity by legislating the wealthy out of prosperity.
2. What one person receives without working for, another person must work for without receiving.
3. The government cannot give to anybody anything that the government does not first take from somebody else.
4. You cannot multiply wealth by dividing it!
5. When half of the people get the idea that they do not have to work because the other half is going to take care of them, and when the other half gets the idea that it does no good to work because somebody else is going to get what they work for, that is the beginning of the end of any nation.

Nerozumím tomu

To je ten hlavní důvod, proč neinvestuji do ničeho jiného, než do věcí týkající se internetu a moderních technologií.

Abych uvedl vše na pravou míru, nejsem sice investor, ale každý podnikatel přeci vkládá svůj čas a peníze do něčeho, čemu věří, že mu v budoucnosti bude přinášet nějaký zisk.

Proto je podle mě důležité vybrat si oblasti či investice, v kterých máme reálnou šanci uspět a věříme si v nich.

Rozhovor a můj argument

Po nabídce spolupráce nebo vyjmenování tipů na konkrétní komodity či papíry obchodníkovi po telefonu oznámím, že nemám zájem. Při vyslovení argumentu „že tomu nerozumím“ mě začne obchodník přemlouvat, že tomu rozumět nepotřebuji, že za mnou bude stát tým brokerů, , nebo jiných odborníků, se kterými zaručeně vydělám.

Chtějí po mě stovky, nebo i miliony korun, a požadují, abych je vložil do rukou někomu úplně neznámému, který si s nimi bude dělat, co chce. To mě připadá jako velký risk.

O co přicházím

Nezainvestoval jsem do akcií Baidu v době, kdy šly nahoru, nevlastním žádné nemovitosti, nečká na mě v trezoru zlatá cihla, drahokamy ani nemám žádné franšízy. Ale zase mám pocit, že vkládané úsilí do různých projektů mohu nějak ovlivnit.

A co vy? Investujete do věcí, o kterých toho moc nevíte? Berete to jako zkušenost, nebo zastáváte podobný názor jako já a držíte se uzdy a toho, v čem máte alespoň nějakou šanci uspět?

Tento koncept jsem vytvořil ze tří hlavních důvodů:

1. Optimalizací pro vyhledávače se zabývám již dlouhou dobu a mám v ní myslím nemálo zkušeností. Naše společnost klientům úspěšně nabízí služby internetového marketingu a SEO již několik let.
2. V českém prostředí vidím nedostatek kvalitních společností, které nabízejí optimalizaci pro vyhledávače a další přidružené služby.
3. Chci postupně vytvořit aktivní komunitu lidí, jejíž členové se buď o SEO zajímají, nebo vlastní stránky a správná optimalizace by jim mohla pomoct získat nové kvalitní návštěvníky.

Hlavním cílem Včeliště.cz je poskytovat SEO tak, aby se klientům vyplatilo a mohli z výsledků naší práce těžit dlouhodobě. Zakládáme si na individuálním přístupu a ověřených metodách, které dokážou dlouhodobě posilovat webovou prezentaci.

Pro koho jsou služby Včeliště.cz určené?

• Pro majitele webů, kteří chtějí pomoct s optimalizací pro vyhledávače
• Pro všechny, kteří mají zájem se naučit, jak lépe dělat SEO v dnešní moderní době

Rád bych všem ukázal, jak se dá SEO dělat trochu jinak, než ho nabízí většina jiných profesionálů z oboru. Pokud vás toto téma zajímá, doporučuji se zaregistrovat do našeho newsletteru. Nejen, že získáte zdarma příručku Moderní trendy v SEO, nad kterou jsem strávil mnoho času, ale rád bych vám také čas od času zasílal zajímavé tipy a nápady, jak dělat optimalizaci pro vyhledávače efektivněji a správně.

Co na Včeliště.cz nabízíme:

• Mnoho forem optimalizace pro vyhledávače, diverzifikované balíčky stálých odkazů, pečlivé SEO analýzy, které vám opravdu pomohou
• Psaní profesionálních textů i levných SEO článků
• Tvorbu pořádných mikrostránek, které nebudujete jenom kvůli zpětnému odkazu, ale také pro zvýšení návštěvnosti hlavního webu
• Kurzy optimalizace pro vyhledávače, jež zatím připravujeme, ale už nyní se do nich můžete přihlásit, abyste byli ti první, kdo o nich uslyší

Nechceme nabrat desítky klientů a pak se o ně nestíhat starat. Máme ale nyní volné kapacity pro několik dalších projektů do správy. Proto pokud máte zájem, určitě se ozvěte. Nebo se alespoň připojte do newsletteru, k nám na Facebook či na Twitter, ať vám nic neunikne.

V horizontu několika měsíců plánuji spustit ještě několik dalších služeb týkající se SEO, které v ČR zatím v této formě nikdo nenabízí. Takže se máte všichni na co těšit.

Pro přechod na projekt Včeliště.cz klikněte zde či na obrázek

Pokud vám ani jeden pořad nic neříká, zkuste začít sledovat alespoň nějaké. Třeba se vám to zalíbí. Budu také rád do komentářů za tipy na vaše oblíbené podcasty, které posloucháte nebo na které se koukáte nejraději.

The Smart Passive Income

Mým nejoblíbenějším podcastem je kanál od známého bloggera jménem Pat Flynn ze TheSmartPassiveIncome.com.  Kromě toho, že se mi moc líbí, co dělá a jak to dělá, mě často přivede na nové myšlenky a inspiruje. I když k sobě nemá při nahrávání většinou hosty ani partnera, vždycky mi dodá energii pokračovat dál. Jestli jste o něm ještě neslyšeli, určitě navštivte jeho blog a ideálně si poslechněte poslední díly podcastu.

Co se dozvíte v podcastu: Jak se dělá internetový marketing podle Pata, co rozhoduje o popularitě, jak se vydělávají na internetu peníze, jak blogovat a další zajímavé věci

The Lifestyle Business Podcast

Druhou příčku obsadil podcast dvou novodobých podnikatelů z The Lifestyle Business Podcast. Při poslouchání se vždycky pobavím a zasměju. Autoři mluví o všem přímo a probírají zajímavá business témata. Dan a Ian podle mě ukazují, jak správně pojmout podcast a získat široké publikum. Není tedy divu, že recenze jejich programu září mnoha 5 hvězdičkovými hodnoceními.

Co se dozvíte v podcastu: Jak se podniká na internetu i mimo něj, jak žít location independent životní styl, o jejich životě, projektech a zajímavých nápadech

Digit.cz

Asi nejkvalitnější český podcast, který znám. Kluci Petr Mára a Honza Březina povídají novinkách společnosti Apple a dalších technických vymoženostech moderní doby. Myslím, že by je Apple měl dobře platit, protože určitě přesvědčili mnoho lidí pro zakoupení produktů jejich značky. Podcast je vlastně video, ale já ho stejně většinou poslouchám s vypnutým displejem.

Co se dozvíte v podcastu: Novinky ze světa Apple, technologií, softwaru, geek produkty

AdSense Flippers

Poměrně nový program, který v mnohém napodobuje The Lifestyle Business Podcast. Dva autoři Justin a Joe podnikají s mikrostránkami, ale v jejich podcastu se dozvíte i mnoho věcí z oblasti podnikání na internetu. Umí skvěle pobavit, inspirovat a nadchnout. Navíc jsou mi blízcí svojí filozofií, jak dělat business.

Co se dozvíte v podcastu: jak podnikat online, jak vydělat na AdSense, témata ohledně businessu všeobecně

Mixergy

Mixergy je v USA známý zdroj kvalitních rozhovorů s podnikateli a úspěšnými lidmi. Andrew si vždy vybere někoho zajímavého a dobrými otázkami se dobírá toho, co stojí za jejich úspěchem, co host dělá a jaké má názory na podnikání. Inspirativní podcast pro všechny business lidi.

Co se dozvíte v podcastu: Poznáte úspěšné podnikatele a jejich příběhy

Snídaně s …

Projekt Petra Máry a Tomáše Hajzlera. Na rozdíl od Digitu je zde často řeč o netechnických věcech. I když má podcast široký tematický záběr, vždy se točí okolo životního stylu, problémů autorů, podnikání a práce. Snídani poslouchám na odlehčenou. Někdy to je taková hospodská povídačka.

Co se dozvíte v podcastu: Všechno možné týkající se životního stylu

ByznysPark

Pěkný video podcast Michala Andrey. Poměrně nový, ale pěkně udělaný pořad, kde autor vyzpovídává svého hosta. Dobrý výběr lidí z českéh prostředí, zajímavé otázky a témata okolo businessu jsou důvody, proč bych ByznysPark doporučil všem.

Co se dozvíte v podcastu: Zajímavé rozhovory s českými podnikateli a lidi z oblasti businessu

ESL Podcast

Jako poslední podcast uvedu ten, který poslouchám asi nejdéle. Jde o ESL Podcast, neboli English as a Second Language Podcast. Podle mě nejkvalitnější pořad pro lidi, kteří se chtějí naučit anglicky. Poslouchám ho už asi 4 roky. Za tu dobu jsem se v angličtině hodně vylepšil (i když to nebylo zapříčiněno jenom posloucháním podcastu). Autoři pro každý díl sepíší scénku prošpikovanou slangovými frázemi, americkou angličtinou a charakteristickými slovíčky. Text čtou několikrát. Nejdřív rychle, pak pomalu s detailním výkladem a nakonec znovu rychle.

Co se dozvíte v podcastu: Pomůže vám při výuce americké angličtiny

Máte i vy svoje oblíbené podcasty? Budu rád za vaše tipy.

Včera jsem poslouchal můj oblíbený Lifestyle Business Podcast. Pokud alespoň trochu rozumíte anglicky, vřele ho doporučuji. V 90. díle mluví Dan a Ian o 3 fázích, díky kterým můžete přijít na nápad na super business. Já jsem si přitom uvědomil, že to je přesně to, co se snažím vždycky dělat. Nerad kopíruji (v mém případě internetové) projekty od někoho jiného. Spíš se snažím inspirovat se tím, co už funguje a trochu to změnit.

Rip- Fáze 1

Identifikujme, co ve vašem oboru vydělává peníze. Jaké projekty jsou úspěšné, co se osvědčilo, které firmy vydělávají více než ostatní. Cílem této fáze je převzít něco již existujícího, co se nám líbí, je dobré a funguje.

Pivit- Fáze 2

Ve druhé fázi musíme ten původní business či plán přenést někam jinam. Můžeme ho aplikovat na nový trh, změnit některé vlastnosti, postupy, zaměření, přístup. Vlastně cokoliv, co dodá projektu unikátní podobu. Můžeme ho třeba vylepšit, když s původním nejsme úplně spokojeni.

Jam- Fáze 3

V této poslední fázi je třeba zatnout všechny svaly, shromáždit veškerou energii a tu vložit do tohoto nápadu. Docílíte tím maximálního půstu projektu a firmy. Pokud pracujete na 10 různých projektech či v 10 businessech, nemůžete se plně
věnovat ani jednomu. Čím méně projektů máte, tím více se na ně můžete soustředit a rychleji je rozvíjet.

Toto je úplně jednoduchý návod a ze zkušenosti vím, že funguje. Neznám lepší způsob, jak vymyslet nové podnikání či nový projekt.

Jak jste vymysleli vaše podnikání vy, nebo jaký proces pro nové projekty ve firmě používáte?

Jádro problému

Zdravotní pojištění je pro člověka v dnešním systému utopeným nákladem, protože nečerpání zdravotních služeb nevede k ušetření na pojištění. Pokud si odmyslíme nízké zábrany od spotřeby jako fixní poplatek za lékařské vyšetření, jsou vlastně zdravotní služby volným statkem. Člověk tedy nemá potřebu s ním šetřit a často s ním nadměrně plýtvá. Ekonomická neefektivnost pak vede systém k nadměrné platbě za pojištění, přichází požadavky na zvyšování spoluúčasti pacientů. Vzniká finanční deficit a některé zdravotní služby nejsou poskytovány dostatečně, klesá kvalita zdravotní péče. Zvyšování pojištění je nepopulárním krokem pro politiky (1), nikdo v systému vlastně nemá zájem o šetření s financemi určenými na poskytování zdravotnických služeb. Lidé nejsou motivování k celoživotní preventivní péči o svoje zdraví. Pokud se rozhodnou využívat soukromé lékaře či zdravotní zařízení, musí vlastně za péči zaplatit dvakrát- Jednou povinným poplatkem za zdravotní pojištění a podruhé soukromému odborníkovi (2), kterému nemůže být úkon proplacený pojišťovnou.

Z mojí zkušenosti, pokud neznám řešení nějakého problému či se nemohu rozhodnout mezi několika variantami různých řešení, se vždy dívám na to, jakým způsobem je podobná věc řešená jinde či někým jiným. Pojďme se tedy podívat, jaký systém financování zdravotnictví zvolily jiné země a jakým způsobem jim funguje. Popíši systém ve Švýcarsku, Británii, Spojených státech, Singapuru a Jihoafrické republice.

Švýcarský systém

Prvním modelem financování zdravotní péče je švýcarský systém. V tamějším systému existuje několik velkých a silných pojišťoven (2). Ty se chovají podle tržních principů a navzájem si konkurují. Jejich zájmem je udržovat co nejnižší pojistné. Vytvářejí tlak na kvalitu lékařské péče. Bez dalších podmínek by jevily pojišťovny zájem především o mladé a zdravé pojištěnce, které většinou nemají vysoké náklady na zdravotní péči a lákali by je na nízké ceny a nadstandardní péči. Naopak o rizikovější pojištěnce by nebyl zájem. Tento problém je vyřešen systémem rozložení rizika, kdy jsou pojištěnci rozděleni do skupin podle věku a pohlaví. Existuje celkem 8 skupin, z nichž 6 je dále členěno na podskupiny podle pohlaví, kde jsou muži méně rizikoví než ženy.

Část pojištění je vybírána centrálně a pak rozdělována mezi pojišťovny podle rizikovosti klientů. Druhá část je vybírána pojišťovnami. Její výši si mohou zvolit pojišťovny sami, je jim také dovoleno poskytovat výhody různým skupinám, třeba těm klientům, kteří čerpají málo zdravotních služeb. Třetí část financí potřebných k poskytování zdravotní péče ve Švýcarsku je reprezentována spoluúčastí pacienta, která ve Švýcarsku dosahuje až 30%. Ta nutí i samotné pacienty k úspornému čerpání zdravotní péče.

Britský systém

Britský systém financování zdravotní péče je v mnohém unikátní. Nejsou to zdravotní pojišťovny, které se snaží snížit náklady za poskytované služby pacientům, nýbrž praktičtí lékaři (2). Těm se také někdy říká anglicky gate keepers, neboli v překladu „vrátní“. Praktický lékař dostává kapitační platbu za každého pacienta, kterého má ve své péči. Lékaři jsou motivování k tomu, aby se k nim zaregistrovalo co nejvíce pacientů, nikoliv ke kvalitnímu poskytování lékařské péče. Pacient pak vždy jde ke svému praktickému lékaři a ten ho následně pošle za specialistou. Tomu také musí za jeho výkon praktický lékař zaplatit z kapitační platby. Praktický lékař se tedy snaží omezovat svým pacientům vyšetření u specialistů, pokud to není nezbytné, protože si tím pak snižuje zisk.

Největší výhoda systému ve Velké Británii spočívá v tom, že není třeba více než jedné zdravotní pojišťovny. Ta nemá potřebu někomu konkurovat jako ve švýcarském modelu, jelikož tlak na ušetření nákladů je přenesen na praktické lékaře.

Systém v USA

Ve Spojených státech amerických funguje systém řízené zdravotní péče. Ta se stala populární především díky své hospodárnosti. Zdravotní péče je poskytovaná institucemi zvanými Health Maintenance Organizations (HMO). Ty nabízejí svým členům na základě fixního periodického předplatného všeobecnou a komplexní zdravotní péči. Pacient si, na rozdíl od ostatních systémů, nevolí svobodně lékaře, ale svěřuje se do péče sítě lékařů, které mají s HMO uzavřenou smlouvu o poskytování zdravotní péče.

Výhodou tohoto systému je, že se HMO snaží u svých členů o zdravotní prevenci. Praktičtí lékaři nemají, na rozdíl od britského systému, sklon šetřit na pacientech, protože případné zanedbání zdravotní péče by později vyvolalo vysoké náklady, které by dopadly na celou HMO. Celý systém je velice úsporný, náklady HMO jsou z praxe nižší než u klasického systému, jako je třeba u nás. HMO nemá zájem na nakupování předražených strojů a nákupem jejich zbytečného počtu. Klienti se tedy mohou těšit z nízkého pojistného. Za nevýhodu můžeme na druhou stranu považovat fakt, že řízená péče má sklon poskytovat spíše primární péči, nikoliv specializovanou. Dalším problémem je to, že zákazníky HMO nejsou jednotlivé pacienti, ale spíše zaměstnavatelé, kteří se dívají především na nízké náklady, ne na kvalitu zdravotní péče. (2)

Speciální kapitolou v americkém zdravotním systému představují osobní zdravotní účty, což je vlastně alternativa ke klasickému pojištění. Jsou určené pouze pro osoby samostatně podnikající. Osobní účty nejsou součástí státního systému (jako je tomu například v Singapuru), nýbrž produkty jednotlivých pojišťoven. Důvod jejich nerozšíření v USA je fakt, že je třeba část peněz z osobních účtů stejně vkládat do tradičního pojištění a zákon určuje horní hranice pro čerpání z těchto účtů. Zbytek si musí lidé doplatit ze svého. Neexistuje žádný systém jako například Medishield či Medifund jako v Singapuru, který by pomohl lidem s nižšími příjmy, nebo jsem o něm alespoň nenalezl žádné informace.

Systém v Singapuru

Singapurský systém je velice centralizovaný a není založen na tržních principech. Zdravotní pojištění je nahrazeno sociálním spořením (3). To financuje sociální a zdravotní péči občanů. Každý občan má svůj osobní účet, na který si spoří po celý život. Přispívat do něj musí jak zaměstnavatel, tak zaměstnanec a jedná se o 40% z hrubé mzdy (zaměstnanec a zaměstnavatel platí každý 20%), nejvýše však 6000 singapurských dolarů měsíčně. Nutno podotknout, že průměrná mzda je asi 30000 dolarů, takže je platba často procentuálně menší. Částka je rozdělena na obyčejný účet, zdravotní účet (o něm si povíme za chvíli) a speciální účet. Hlavní část sociálního spoření jde na osobní účet (30% ze mzdy), ze kterého lze platit náklady na vzdělání a bydlení. Zdravotní účet (6-8%ze mzdy) je na hrazení pobytů v nemocnicích a speciální účet (4% ze mzdy) je určený pro důchodový věk.

Sociální spoření má od tradičního pojištění výhodu, že motivuje občany k zodpovědnosti za uspořené peníze. Nevnímají totiž potom tolik poplatky jako daně, ale jako své úspory. Osobní účty jsou totiž vlastnictvím lidí a mohou z nich hradit mnoho druhů zdravotní péče včetně pobytu v nemocnicích.

Ze zdravotního účtu, který jsem zmínil výše, je hrazena zdravotní péče podle pravidel programu Medisave, který byl založen v roce 1984 (2). Občané platí 6% mzdy do věku 35 let, 7% do věku 45 let a 8% nad 45 let. Platí tam ale celkový maximální limit 6000 singapurských dolarů měsíčně do všech tří účtů (osobního, zdravotního a speciálního).  Pokud částka na zdravotním účtu přesáhne 16000 dolarů, další vklady na zdravotní účet se automaticky přesouvají na osobní účet. Systém stanovuje limity, kolik maximálně lze čerpat za různé služby, zbytek si pacient hradí sám.

Kromě programu Medisave existuje v Singapuru ještě program Medishield řešící problém lidí s nízkými příjmy, kteří nemají dostatek financí na doplatky za zdravotní služby. Každý rok je z osobního účtu převáděno 12-132 singapurských dolarů ročně do tohoto programu, tedy poměrně malá částka. Posledním, třetím, programem je Medifund, který pomáhá velice chudým lidem, pokud nemají dostatek peněz na zdravotních účtech. Finance z něho se přidělují individuálně.

Při ohlédnutí na výsledky zjistíme, že celkové náklady na zdravotní péči se pohybují na 3% HDP, kdyžto v České republice dosahují tyto náklady výše 7% (rok 2002). Přitom díky přísným státním regulacím počtu lékařů jsou jejich platy 6x vyšší než průměrná mzda.

Systém v Jihoafrické republice

V Jihoafrické republice existují osobní zdravotní účty podobně, jako je tomu v USA. Nepodléhají ale tolika regulacím. Jsou to produkty pojišťoven, nikoliv součást centrálního státního systému. V roce 1994 došlo v Jihoafrické republice k deregulaci trhu se zdravotním pojištěním (4). Brzy se ukázalo, že deregulace pomohla k velkému rozšíření osobních účtů, které dnes představují asi 50% trhu se zdravotním pojištěním.  Před deregulací jihoafrická vláda bojovala s neefektivitou zdravotní péče a jejími velkými a vzrůstajícími náklady. Nekvalitní státní služba vedla ke vzniku mnoha soukromých zdravotnických zařízení, které za vyšší cenu nezávisle na státu nabízela kvalitní zdravotní péči pro obyvatele.

Z osobního účtu nelze v Jihoafrické republice hradit všechny zdravotní výdaje, a proto musí mít lidé zároveň s osobním účtem i klasické pojištění, byť v menší míře. Pokud přesáhne majitel maximum peněz na osobním účtu, může požádat na konci roku o vyplacení přebytku na jeho soukromý účet. Třetina této výplaty je pak ale zdaněna.

Zajímavostí jihoafrického systému je bezplatná telefonická poradenská služba, která nám poradí, jestli je zdravotní problém natolik závažný, že je třeba navštívit lékaře. To je podle mého názoru už příliš moderní pojetí, které by se v mnoha případech nemuselo vyplatit. Pravděpodobně jsou s ním ale lidé spokojení.

Návrh řešení systému pro Českou republiku

Raději než četné, leč nepodstatné úpravy stávajícího systému, vidím jako řešení zavést obdobu osobních zdravotních účtů, jako v ostatních zemích. Inspirovat jsem se nechal názorem Roberta Holmana (2), předního českého ekonoma, s nímž souhlasím v mnoha pohledech na státní systém a jeho financování. Ten navrhuje, aby pojišťovny založili svým klientům osobní účty, na něž by lidé spořili peníze. Centralizovaný státní systém zdravotního a penzijního pojištění myslím nebude tak efektivní, jako konkurující si nabídky soukromých pojišťoven. Člověk tedy bude spořit na vlastní účet, není nucen do mezigenerační solidarity v rámci státního systému, která ho motivuje částku vloženou do systému co nejvíce minimalizovat. Princip zdravotních účtů by spočíval v tom, že člověk povinně odvádí na svůj účet nějakou částku ze zisku či výdělku. Pokud osobní zdravotní účet překročí nějakou hranici zůstatku, pojišťovna klientovi přeplatek vrátí na jeho účet, jelikož na něm má dostatečnou zásobu a nepotřebuje zůstatek dále navyšovat. V ideálním případě by dokonce tyto peníze mohly být převedeny na penzijní účet (kdyby existoval), kde si občan spoří na důchodový věk. Když se naopak klient podrobí finančně národnějšímu zákroku a na svém osobním zdravotním účtu klesne do mínusu, ze své kapsy zaplatí výdaje do určitě hranice a zbytek se doplatí z přebytků solidárního systému. Protože různě staří obyvatelé čerpají různě zdravotní péči, budou lidé rozděleni do jakýchsi zdravotních skupin podle věku a pohlaví. Podle příslušnosti k té či oné skupině budou získávat pojišťovny měsíční výši poplatků. Budou tak usilovat i o starší obyvatele, kteří využívají zdravotní péči více než mladší generace. Pojišťovna by přerozdělila vybrané pojistné podle zdravotních skupin mezi své klienty (v rámci pravidel stanovených státem).

Je jasné, že by trvalo nějaký čas, než by se našly vhodné hranice, limity a parametry systému, aby celá struktura nevybočovala z rovnováhy a systém byl dlouhodobě životaschopný.

Nejsem si jistý, zda by pojišťovny či případně fondy spravující osobní zdravotní účty měly mít možnost investovat naše peníze a dle pravidel daných státem (především co se týká struktury portfolia) je zhodnocovat. Pokud jde vše podle plánu a ekonomika dlouhodobě roste, jedná se bezpochyby o nejvhodnější řešení (stejně tak je nejvhodnější, když ve společnosti existuje stále stejný vysoký počet mladých lidí v mezigeneračním modelu sociálního pojištění). V dnešní turbulentní době si ale tímto krokem nejsem jistý. Bylo by dobré prozkoumat situaci v jiných zemích a podívat se, jak se investování daří v nejisté době posledních let.

Lidé by měli mít možnost s velice malou bariérou změnit pojišťovnu, aby mohla být konkurence mezi nimi opravdu na tržní úrovni (bariéra by měla být například podobná jako dnes při změně mobilního operátora).

Na systém bych přecházel postupně. Ti, kteří již pracují, by používaly stávající systém zdravotního pojištění a mladí lidé by přešli na osobní zdravotní účty.

Myslím, že je třeba předat financování zdravotního systému do rukou soukromým pojišťovnám, které dokážou mnohem efektivněji hospodařit s penězi a nabízet lepší služby než v případě, kdy by takovýto systém měl řídit stát. Ten však musí na pojišťovny dohlížet, aby nedošlo ke zhroucení systému financování zdravotních výdajů občanů České republiky, protože to by mělo velké následky.

Když bude mít každý člověk svůj osobní zdravotní účet, existuje vysoká pravděpodobnost, že s ním bude zacházet šetrně (například se nebude, vystavoval zbytečným vyšetřením) a ekonomicky. Bude dbát na zdravotní prevenci, protože ví, že pak v budoucnu nebude mít tak vysoké náklady na zdravotní péči. Zároveň se ale nebude tak velkým problémem podstoupit náročný zákrok, pokud to bude nutné, a to díky solidárnímu systému, který doplatí zbytek nákladů za pacienta. Jsem si vědom toho, že ne všichni budou dostatečně zodpovědní a budou zacházet se svým osobním zdravotním účtem šetrně. Ti pak ale nezískají případné přeplatky zpět či se jim nepřelijí peníze do penzijního systému, na což doplatí v budoucnosti. Nebudou pak například dostávat tak vysoký důchod, jako jiní.

Změna zdravotního systému (a i penzijního a sociálního) je stále odkládanou záležitostí, se kterou je ale třeba čím dál tím akutněji něco udělat a já doufám, že politici vymyslí systém, který bude fungovat dlouhodobě, a nebudou se snažit udržet již nefungující systém převzatý z Rakouska- Uherska, z dob, kdy se lidé dožívali 45 let (Otto von Bismarck jistě nepředpokládal, že v budoucnosti budou lidé odcházet do důchodu až po 60 letech od narození (2)) a společnost i zdravotnictví vypadaly úplně jinak než dnes.

Zdroje:

1. Macháček, Tomáš MUDr. http://healthreform.cz/. HealthReform.cz. [Online] srpen 2009. http://healthreform.cz/content/files/cz/2009_08_Analyza_neprosazeni_reformy.pdf.

2. Holman, Robert. Osobní účty ve zdravotním a penzijním pojištění. Praha : CEP- Centrum pro ekonomiku a politiku, 2002. 80-86547-14-0.

3. Massaro, Thomas A., Yu-Ning Wong. Medical Savong Accounts: The Singapore Experience. Dallas : National Center for Policy Analysis.

4. Shaun, Matisonn. Medial Saving Accounts in South Africa. Dallas : National Center for Policy Analysis.

Díky za případné komentáře (jestli jste tedy dočetli až sem) jaký model je podle vás ideální či nejlepší pro Českou Republiku.

Bohatý táta, chudý táta

Tato dnes již velice známá kniha od autora Roberta Kiyosakiho byla mojí první motivační knížkou a otevřela mi oči do světa, který jsem předtím vůbec neznal. Rychle jsem se ztotožnil s příběhem (bylo mi totiž asi 15 let, stejně jako hrdinovi v knize), dozvěděl jsem se, co je to podnikání, jak se podnikatelé liší svým myšlením od zaměstnanců, ujasnil si základní principy kapitalizmu a získal první tipy, jakým způsobem podnikat. Pro ty, kteří knížku neznají, jde o příběh autora- chlapce, který měl jak svého opravdového tátu (chudý táta), učitele na vysoké škole, tak i tátu kamaráda ze sousedství (bohatý táta), který byl podnikatelem. Bohatý táta Roberta učil, jak se stát bohatým a chytrým podnikatelem.

Vím, že mnoho lidí tuto knihu zavrhuje, připadá jim příliš obecná, bez konkrétních rad, jednoduchá, bez literární hodnoty. Někteří dokonce tvrdí, že celý příběh je vymyšlený, že žádní dva otcové neexistovali. Mě je to ale v celku jedno. Od přečtení této knížky jsem věděl, co chci dělat až budu „velký“. Nevím, jestli by mě knížka zaujala stejně i dnes, pravděpodobně ne. Ale jako první literatura do podnikatelského světa to bylo to, co stálo na začátku mého příběhu.

Mít vše hotovo

Druhá kniha, která mě hodně poznamenala, je titul od Davida Allena Getting Things Done, neboli Mít vše hotovo. Před přečtením této knížky jsem si nějak organizoval čas a nějak zapisoval úkoly. Po otevření publikace jsem si ale uvědomil, jakou hodnotu má čas. Byl mi představen skvělý systém, jak řídit všechny informace v mém životě, plánovat dopředu a víc toho udělat. Nemám moc dobrou paměť a v této knížce, která je vlastně návodem na to, jak si organizovat život a osobní i pracovní úkoly, se mi velice zamlouvala myšlenka, že bych měl mozek využívat více na vymýšlení a kreativní plánování, než pouze na zapamatování si věcí. Od té doby používám několik vstupních přihrádek a tam shromažďuji všechny informace, úkoly, data, papíry apod. Časem jsem si systém organizace GTD upravil podle svého, ale základ je pořád stejný.

I když většina lidí tvrdí, že systém Davida Allena je příliš složitý (s čímž z části také souhlasím), přesto si myslím, že je to povinná četba pro každého, kdo nechce mít stres z nezvládnutých úkolů, potřebuje v životě systém a chce mít čistou hlavu na přemýšlení, ne jenom na pamatování si věcí, které si může zaznamenat a nemusí s nimi zatěžovat hlavu.

Čtyřhodinový pracovní týden

Poslední knížkou z mého žebříčku 3 nejvlivnějších knih na můj život je titul Čtyřhodinový pracovní týden, v originále 4-Hour Workweek od Tima Ferrisse, kterého dodnes obdivuji. Jeho kniha se stala fenoménem a za krátký čas si Tim díky ní zajistil obdiv milionů čtenářů. Kniha mi otevřela novou perspektivu v podnikání. Outsourcování všeho co jde je ve skutečnosti věc, která má neskutečnou sílu. Sám jsem na jeho popud pár let po přečtení knihy založil firmu v Americe, kde využíváme levnou pracovní sílu kvalitních asijských pracovníků a globálního trhu propojeného internetem, který maže hranice států.

Kdo by snad nepřečetl tuto knížku, ten by to měl určitě udělat. Možná změníte názor na to, jak jste ve firmě důležití. Zamyslíte se pak asi i nad tím, proč děláte spoustu věcí, které se dají předat někomu jinému. Proč se nevěnujete skutečně důležitým věcem.

To tedy byly 3 nejvlivnější knihy, díky kterým jsem poznal nový svět. Doufám, že brzy znovu vyjde nějaká podobná revoluční, která mi ukáže zase něco nového. Když se tak stane, určitě dám vědět sem na blog.

Kdybyste měli vy zvolit vaše 3 knihy, které vás nejvíce ovlivnily, jaké by to byly?

Díky za komentáře.

Stále častěji vidím nabídky na publikování článků či vložení odkazů na české síť webů. Tyto nabídky jsou populární a je to zajímavý a rychlý způsob, jak získat zpětné odkazy. Se základním SEO vzděláním si umíte zkontrolovat ranky webů, na které budou odkazy vložené. SEO středoškoláci zvládnou zjistit i průměrný počet externích odkazů na stránce. Jedna věc je ale často opomíjená a firmy, které jí porušují, o tomto detailu svorně mlčí či jí překrucují. Přitom tato věc snižuje hodnotu odkazů získaných z takové sítě webů.

Mluvím o problému, kdy jsou všechny nebo většina webů umístěna na hostingu se stejnou IP adresou. Člověk si pronajme jeden multihosting a „nafláká“ na něj třeba 50 webů. Všechny mají ale stejnou IP adresu, což vyhledávač zjistí a pozná. Odkazy byly získané nepřirozeně, sníží se tudíž hodnota odkazu. Důležité je, aby byla různá C třída IP adresy u jednotlivých domén, respektive serverů, kde jsou hostovány.

Co je to C class (C třída) IP adresy?

Máme například IP adresu 83.167.245.213. Číslo 245 je C třída. C třídou je vždy třetí číslo (za druhou tečkou) zleva. Pokud má tedy druhá stránka IP adresu například 83.167.245.214, vyhledávač jí neposuzuje jako rozdílnou od první. Je třeba, aby druhá stránka měla IP adresu například 83.167.244.124, aby byla unikátní.

Jak zjistit IP adresu webu?

Určitě existuje více možností, kde IP adresu zjistit, ale mě se líbí jednoduchá stránka SelfSeo.com. Zadejte web a zjistíte adresu i s informací, v jaké zemi je stránka hostována.

Jak moc vadí, když odkazy jsou ze stránek se stejnou C třídou?

Přesně to nevím a asi málokdo ví, ale projekt SEOfaktory.cz uvádí, že C třída hraje důležitou roli ve výsledcích vyhledávání na Google, začíná na něj přihlížet i Seznam. Ryze český vyhledávač na problém odkazů ze stejných IP adres zatím nebere takový zřetel, jelikož tento problém není myslím v ČR tak výrazný. Neexistuje zde příliš mnoho používaných sítí stránek (pravděpodobně kvůli malému českému trhu). To se ale může časem změnit.

Proč je pro vyhledávače důležitá odlišná IP adresa webů s odkazy?

Jednoduše proto, že to vypadá přirozeně. Pokud na vaše stránky odkazují weby, budou odkazovat z různých hostingů, IP adres, často dokonce z různých zemí. Vyhledávač si cení odkazu z opravdu cizí stránky více, než odkaz z vašeho projektu na stejné IP adrese jako vaše hlavní stránky či ze sítě blogů se stejnou IP adresou.

Příklady takových sítí blogů se stejnou IP adresou

Narazil jsem na pár sítí, zmíním dva příklady. První z nich je nabídka stránek PRweby.cz, které říkají že „Každy PR web má samostatnou IP adresu“. To je sice pravda, nicméně rozdíl mezi adresami je pouze v posledním čísle, nikoliv v C třídě. Takže ve výsledku zakoupením si článků s odkazem z těchto webů získáte zpětné odkazy se stejnou C třídou. Všechny jsou na jednom serveru, ze stejné lokace, což vypadá nepřirozeně. Podobně je na tom konkurenční síť PRčlánky.cz, která má stejný problém. Porovnejte například weby kackarararat.cz, welery.cz či svelin.cz. Statistiku jsem dělal v den publikování článku.

Jak jednoduše získat mnoho C class IP adres?

Je třeba získat dostatečný počet IP adres u vašeho sdíleného hostingu či vlastnit více serverů. Skvělá služba, na kterou jsem v zahraničí slyšel nejvíce doporučení, je aseohosting.com (affil link). Koupit si můžete balíček až 150 IP adres na evropských serverech v různých zemích. K hostingu je možnost neomezených FTP účtů, cpanel a jednoduchá instalace WordPressu, na kterých často stránky pro podporu hlavního webu, běží.

Druhou možností, kterou já preferuji z hlediska cena/výkon, je využití hostingu nějaké velké společnosti, která přiděluje různé IP domény různým klientům a stránkám různě. Já pro toto využívám dreamhost.com (affil link), který jsem si jako multihosting pro neomezeně domén nejvíce oblíbil a osvědčil se mi. Téměř vždy když přidám nový web do administrace, stránkám se přidělí nová IP adresa, kterou mé ostatní weby ještě nemají. Není to ale zaručené. Nutno dodat, že provozujeme mnoho zahraničních projektů a všechny servery této společnosti jsou umístěné v USA, ne v ČR. Ale běží na nich i desítky našich českých stránek, nikdy s lokací serverů ve Spojených Státech nebyly problémy.

Českou alternativou je pak například multihosting of Tele3, který jsem ale nezkoušel ani neslyšel reakce zákazníků.

Pokud máte nějakou síť blogů či stránek, kde nabízíte odkazy, nebo i vlastní síť podpůrných webů, doporučuji investovat do různých IP adres, protože očekávám, že v budoucnu tento faktor bude hrát ještě důležitější roli než nyní, i u Seznamu. Pokud máte jen pár stránek, máte možnost si každý z nich dát na malý hosting u různých českých poskytovatelů či svěřit diverzifikaci IP adres SEO odborníkům. Nebo využít některou z mnou doporučovaných možností. Finální rozhodnutí ale udělejte dle vlastního uvážení, pokud si myslíte, že se vám tento krok vyplatí. Pro 3 stránky bych si multihosting asi neobjednával…

Doufám, že vám dnešní článek pomůže. Odkazy na hostingové služby jsou provizními odkazy. Pokud se rozhodnete založit si hosting u těchto firem, budu rád,  když mě podpoříte odměnou za nové články na blogu.

Budu rád za vaše postřehy a zkušenosti se stejnou či rozdílnou C třídou u IP adresy. Zmínit můžete do komentářů i další sítě webů, které mají aktuálně tento problém.

Řekněte nám prosím něco o sobě, co děláte, pro koho a jak dlouho?

Jmenuji se Michal Kubíček a posledních patnáct let se pohybuji v oblasti médií, reklamy a marketingu. Někdy koncem devadesátých let jsem si všiml Internetu a od té doby se datují mé první webové projekty a také moje postupné seznamování se s tímto médiem. S optimalizací pro vyhledávače jsme se setkal vlastně díky konkurenci, která mi “přebrala” dlouholetého zákazníka. Ten si tehdy nechal udělat nový web a naše firma výběrové řízení nevyhrála jen proto, že mu druhý uchazeč nabídl mimo webu také umístění na prvních místech ve vyhledávačích. Tehdy bylo něco jako SEO opravdu ještě v plenkách.

Před několika lety jsem vydal první větší publikaci o SEO u nás – Velký průvodce SEO. Nebyla úplně první v češtině, tou byla od Radima Smičky z Jasmínky resp. Bazoše, ale podle všeho přišla ve správný čas. Prodalo se jí od té doby několik tisíc kusů. A je to právě rok, co vyšla druhá kniha, kterou jsem dal dohromady s Honzou Linhartem – 333 tipů a triků pro SEO.

Staráte se o marketing nějakých internetových obchodů? Jestli ano, můžete říct příklady jaké? Jakých služeb nejčastěji využívají?

Nerozlišujeme, zda jde o eshop nebo jiný typ webu. V podstatě kdokoli se dnes pohybuje na Internetu, se bez nějaké formy marketingu neobejde. V mém případě, vzhledem k faktu, že mě lidé znají hlavně díky knížkám v souvislosti s optimalizací stránek pro vyhledávače, jde logicky zejména o SEO. Přiznám se ale, že mne v posledním roce či dvou lákají i další oblasti, které považuji v mnohých případech za možná ještě podstatnější. Jde třeba o optimalizaci obchodní výkonnosti webu, kterou u nás dělá na profesionální úrovni zatím jen pár lidí, namátkou třeba Martin Snížek s Jirkou Brázdou.

Ono dostat na web lidi je relativně snadné, záleží jen na tom, kolik vás to bude stát. Přesvědčit ale návštěvníka, aby i nakoupil a nepodbízet se mu třeba jen cenou, je věc druhá.

Pod obchodní výkonností si představuji například zvyšování konverze nákupu u internetového obchodu. Zde hraje určitě, kromě použitelnosti také velkou roli přesvědčivost webu a důvěra k nákupu. Jaké eshopy tímto v ČR vynikají?

Přiznám se, že si teď nevybavuji žádný konkrétní příklad eshopu. Spíš mne napadá jedna online aplikace – Fakturoid. Mnoho lidí kolem webu se s ní možná setkalo. Osobně ji považuji za jednu z nejpovedenějších cloudových aplikací z hlediska UX a jejich uživatelskou přívětivost beru jako špičku v ČR.

Je pro internetové obchody důležité SEO?

Ano, je důležité. Sice, jak jsem už říkal, můžete na web dostat lidi různými způsoby, SEO ale patří obecně k těm efektivním a relativně levným. I když v mnoha oblastech je dnes taková hyperkonkurence, že je i SEO finančně dost náročné. Třeba také pneumatiky, pojištění, nábytek nebo kontaktní čočky.

Jak by se měl eshop podle vás správně propagovat na internetu?

Především by si měl budovat důvěryhodnou značku a loajální klientelu. Ta je totiž nejlepší reklamou. Podívejte se třeba na Kofolu. Loajalita této značce u zákazníků je obrovská. Je tak velká, že má Kofola dvě největší skupiny na Facebooku a ani jednu z nich nezaložil nikdo z firmy ani jejich marektingu! Uvědomte si, že Kofola není přitom žádná dobročinná organizace, přesto se stala srdcovou záležitostí.

Loajalitu si ale přeci Kofola musela nějak vybudovat. Pomineme-li tradici značky, co dále přispělo k takovému úspěchu Kofoly?

Samozřejmě, že tam hraje roli určitá nostalgie, ale to je i u remosek nebo žvýkaček Pedro. Remosky tuším-li se stále prodávají, u žvýkaček jakési oživovací snahy byly a nepovedly se. Za úspěchem Kofoly určitě stojí selský rozum majitelů ve spojení s jejich schopností naslouchat a současně se obklopit profesionály. Kofola dnes není už jenom produkt, úspěšně proniká o vašeho života i jinak, z poslední doby si vzpomeňte na malé figurky Kofolásky, které se staly dokonce úspěšným prodejním artiklem, teď to jsou charitativní ponožky. A uvidíme, kam půjde Kofola dál, mohu jen prozradit, že do toho bude tentokrát zapojený především Internet.

Jaké kanály by pro to měl zvolit, jaké naopak nikoliv?

Efektivní je vyžádaný mailing – newslettery s přidanou hodnotou. A obecně vše, co přináší přidanou hodnotu. Ať už to jsou kvalitní informační mikrostránky, živý profil na Facebooku nebo kvalitní podpora.

Co mnoho malých a středních eshopů zanedbává?

Podle mě je to vztah k zákazníkovi. A přitom to je to jediné, čím se mohou odlišit od těch velkých, kteří mají zvládnuté věci jako logistika, mají zboží obvykle skladem, případně mají nižší ceny, osobní odběry, poštovné zdarma atd.

Vztah k zákazníkovi by se měl budovat dlouhodobě. Můžete dát nějaký konkrétní příklad, třeba z vaší zkušenosti, kdy si k vám eshop vybudoval kladný vztah a čím to dosáhnul?

Jeden z mých známých má malé nakladatelství a prodává knihy přes Internet. Poskytuje lidem roční záruku na spokojenost. Pokud nejste s knihou spokojeni, můžete ji vrátit. Kolik eshopů by bylo ochotno něco podobného udělat se svými produkty?

Eshop Vaše čočky Vlasty Vávrů je třeba právě dobrá ukázka. Majitel eshopu, který už není naším klientem, se snaží poctivě pracovat se zákazníky. A co je nejlepší, jeho vztah se zákazníky není založen na nízké ceně, což je bohužel představa řady jiných.

Myslíte, že marketing je hlavní problém, který majitelům malých a středních eshopů brání v rozvoji, nebo je to něco jiného?

Je to o tom, že se lidé neumí dívat kolem sebe. Jděte do supermarketu a všímejte si, jak je zboží založeno v regálech. Nebo zajděte do malé večerky vedle v průjezdu, zajeďte si do obchodu na vesnici. Dívejte se, jak prodávají lidé lidem, které znají, jak jsou ochotní nebo neochotní a učte se. Všechno to můžete potom přenést do svého obchodu.

O strategii v supermarketech něco málo vím. Narážíte na to, že v obchodu na vesnici je zboží jinak uspořádáno? V jakém smyslu neochotní se učit?

Nene, to vůbec, spíš mluvím o tom, že od obou se můžeme učit. V supermarketu třeba chytrým rozložením výrobků, schopností upsellingu, naopak u malého hokynáře (a to nemyslím špatně) zase osobním vztahem se zákazníkem, chcete-li personalizací…

Má podle vás cenu offline propagace pro obchody, které jsou čistě online?

Od určité úrovně ano. V okamžiku, kdy už jde o známost značky na veřejnosti. V tu chvili ale musíte mít zvládnuté vše, co s sebou internetové podnikání nese. A musíte mít na to také vyděláno. U malých eshopů si dokážu představit efektivnější vynaložení prostředků než jsou billboardy, reklama v tisku, rádiu nebo televizi.